Jsem bytelný exemplář, tj. uťápnutý, špatně spící, tajně snící a věčně přismutnělý (melancholici berou starosti zodpovědně) viz výše. Pochopila jsem také, že jakkoliv lidé sami sebe definují jako citlivé (vážně je to sociální klišé), tak je třeba mít se na pozoru. Nicméně věřím, že se nás nachází ještě nějakých pár kousků ve volné přírodě, takže chutě do internetových vln naší optikou!
Přikládám malý prověřovací test:
- Odjížděli jste radostně byvše vysláni na dětské tábory či lyžařské kurzy?
- Říkala Vám babička, ať nejste furt tak přepadlí (moje ještě dodávala: "Být chudý a smutný - to Pánbůh nežádá!")?
- Učitelé Vás na dotaz rodičů vždy shledali jako tichého, pracovitého žáka, jen si Vás v tu chvíli obtížně vybavovali?
- Žalovali na Vás sourozenci vždy jako první (zde nehrála roli etika, ale reakční doba)?
- Rodiče Vám kladli na srdce, ať zůstanete s tím/tou, s kterou chodíte, nikoliv ze vzniklých sympatií, ale z realistické obavy, jak by probíhalo soužití v jedné domácnosti v důchodovém věku?
- Vaše nejoblíbenější barva je (tmavě)modrá a zajímá Vás tématika holocaustu (vážně, mě jo)?
- Odmítaly (předpokládám, že měkkého "i" netřeba) jste nosit do tanečních podpatky, protože by Vás pak bylo víc vidět?
- Vaše oblíbené filmy jsou Prolomit vlny a Piano, Sarah Woodruffová (Meryl Streep) z Francouzovy milenky se Vám jeví jako vcelku konzistentní osobnost?
- Nejčetnější fráze, kterou slyšíte od nadřízených je: "Taksitotakneberte... hlasité vzdychnutí"?
- Jste zřídkakdy k vidění na jakékoliv kolektivní fotografii?
Klíč správných odpovědí: 1N! 2A 3A 4A 5A 6A 7A 8A 9A 10A
Žádné komentáře:
Okomentovat