Zobrazují se příspěvky se štítkemChmury. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemChmury. Zobrazit všechny příspěvky

12/03/2024

85 let od sněžné středy roku 1939

V těchto dnech si připomínáme (a nebo bychom si připomínat měli) neradostné 85. výročí naší okupace oficiálně započaté ve středu 15.3.1939 v 6 hodin ráno (i když zahájené již předchozího dne). Počasí bylo tehdy převelice nevlídné. Moje babička často vzpomínala, že tak sněžilo, jakoby sama příroda Němcům nepřála. 

Nastal tak tíživý čas potravinových lístků, měšťanů závislých na dodávkách od venkovského příbuzenstva, vzkvétajícího černého trhu a samozřejmě důsledné separace židovského obyvatelstva.
 
A jaké jsou konkrétní vzpomínky z historie mé rodiny, se dočtete o kousek NÍŽE.⬇️⬇️


Vše bylo 16. března zlegimitizováno Výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava (a nebylo to jen protentokrát, jak mínil Karel Hašler), uvádějícím, proč je nezbytné cestu k míru zajistit užitím síly, neboť 📄⚠️

"..po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa českomoravské země. (...) Jejich zapojení do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko (...) neklidu. (...) Německá říše (...) jest rozhodnuta zasáhnouti (...) k zajištění základů rozumového středoevropského řádu (...)."



Místo historické vážnosti celku však často zaujmou dílčí drobnosti.


U mě to pro dobu protektorátu znamená, že:


🔵 Lidé si mohli za lístky na ošatné - šatenky pořídit jeden kabát na osobu (mohlo se to také rozdrobit na ekvivalent např. 5 párů ponožek a jedněch slušných šatů do zaměstnání), tím se roční příděl oblečení vyčerpal.
 
🔵 Zatemňování se týkalo i tramvají, do kterých museli cestující, na které se tedy nevztahoval všudypřítomný nápis "Juden Eintritt verboten", při slaboučkém osvětlení opatrně vklopýtat.
 
🔵 Po anglickém vzoru i někteří protektorátní vlastenci přijali Churchillův symbol "V" podle slova "Victory". Na vše myslící němečtí úředníci operativně oznámili, že význam v českém znění zní: "Vůdce vede své vojáky k velkému vítězství na východě!"


Z rodinných vyprávění si pamatuji, jak:


🟠 Známá rodina mých prarodičů ztratila otce, jediného živitele, který byl zatčen a od té doby o něm neměli zprávy. To byla v té době tragická situace. Rodina ale začala nacházet na různých místech peníze, zastrčené pod rohožkou, pode dveřmi. Nikdy nestačili nikoho zahlédnout, návštěvníci byli jen rychlými stíny. Po válce se dozvěděli, že to byli členové skautské organizace, do které patřily jejich děti.


🟠Babiččin tchán, který měl maličké  hospodářství na venkově, jim do města pronášel porůznu ukrytá vajíčka a mléko (jako dobré úložiště se mu prý osvědčily hudební nástroje). 

Stávalo se často, že zahlédl německou hlídku a vše musel rychle odhodit. Postih v době povinných odvodů, vyměřených i těm nejmenším hospodářům, by byl za 3 vajíčka a bandasku mléka děsivý. 
 
🟠Můj otec, který byl tenkrát malým klukem, vzpomínal, jak se lidé chodili s nevyjádřitelnou hrůzou dívat na vylepené vývěsky se jmény popravených, vytištěnými velkými černými písmeny na červeném podkladu. 


Němci věděli, jak mají posílit strach i vizuálně. Otec říkal, a určitě nebyl jediný, že se mu tento obraz nikdy z paměti nevymazal. 

Tak snad i my si na konci života nebudeme přát, abychom si tolik obrazů a zážitků nemuseli pamatovat.


🟡PS: Omlouvám se za trochu nekorektní vtip, ale zaujal mě právě svou věrohodností, kdy děti často nahlíží na historii neuvěřitelně zjednodušeně.





17/08/2016

Odpouštění - Opouštění 2

Odpouštění je jedna z nejnáročnějších a nejdůležitějších dovedností, které se musíme v životě učit. Vztahuje se na všechny, stěží se najde výjimka. Schopnost odpouštět sice patří k osobnostní vyzrálosti, v dětství vnutknutým morálním hodnotám a pozdější naučené praktické snaze o smírné řešení, ale nejvíce a především se vztahuje k základní úctě k sobě i druhým.
 
Zní to samozřejmě, ale málokdo umí v praxi skutečně odpustit, ne pouze nuceně odklonit pozornost, vyložit si věc jako malichernou či pro nalezení úlevy zkarikovat protistranu. Rovněž řešení tvrdým (proti)výpadem s následujícím monologem o prominutí a zapomenutí nebývá často také pravým odpuštěním. Skutečné odpuštění musí vždy vycházet z úcty a péče o sebe i druhé. 
 
PRAXE:
 
V psychodramatické technice rodinných konstelací je jedním z klíčových kroků žádost o odpuštění. Ta probíhá nejen verbální omluvou, ale i hluboce provedenou úklonou. Jak ten, kdo ji koná, tak i ten, kdo ji přijímá, se až tímto fyzickým aktem propojí s pravými pocity pokory a odpuštění.
 
Cvičení podle Louise Hay:
  1. Představte si osobu, kterou nesnášíte a která Vám ublížila, do všech detailů. 
  2. Když se její obraz ve Vaší mysli ustálí, začněte si pomalu představovat, jak ten druhý prožívá příjemné zážitky a vypadá u toho šťastně (ano, skutečně to jde!). 
  3. Když se vzápětí začnete trochu uvolňovat a cítit částečně pozitivní emoce, v ten moment v duchu řekněte: „Odpouštím Ti, jsi volný a i já jsem volný!"
  4. Za chvilku si ve stejně příjemné situaci představte sebe. Pořádně si tu představu užijte. Dobra je pro všechny dostatek!
Je třeba vytrvat alespoň 5 minut a člověku se začne pomalu ulevovat. Ideální je cvičení opakovat po dobu několika dní za sebou.

27/06/2016

Proč jen jsme tak zlí?


Poslední dobou se mi sešlo několik pojednání o zlu a nenávisti. Se smíšenými pocity jsem se dívala na videa o Milgramově experimentu a zhlédla rozhovor Jana Krause s Tomášem Radilem, emeritním profesorem přeživším Osvětim-Březinku a věnujícím se fenoménu nenávisti ve společnosti, a prokládala obé seriálem Dům z karet (House of Cards).
 
Jak se stavíme k cizí bolesti?
 
Na tuto otázku odpovídá Milgramův experiment, sledující reakce dobrovolníků, kteří mají povinnost pod odborným dohledem a na cizí zodpovědnost ubližovat druhým lidem. Bohužel více jak 60 procent lidí se nedokáže zachovat správně a vědomě uštědřuje elektrické rány, které mají druhé stimulovat k vyšší koncentraci a paměti. Zní to jako nesmysl, protože nikdo by na tuto učební metodu nepřistoupil, ale jedná se o reálné výsledky šetření, které bylo poprvé provedeno v šedesátých letech na Stanfordské univerzitě a později mnohokrát opakováno s obdobným závěrem.
 
Odkaz ke sledování videa o původním experimentu: https://www.youtube.com/watch?v=1HcMWlnTtFQ

23/04/2016

Slova, která bych ráda více slýchala

Zkusila jsem si sestavit slova, která mám ráda a která nebývají často ke slyšení. Vyplynuly pro mě následující oblíbené kousky, které jsem si roztřídila do skupinek (slova mohou patřit i do vícero najednou), k eventuální inspiraci:
 
Krásná slova: mirabelka, milosrdnost/milosrdenství, kavalír, charleston a cotillion (tance), serenáda
 
Dobře znějící slova: koriandr, korida, karfiól, mizérie, karamela, markytánka, rumpál, jarmark, ryngle
 
Lidová slova: šejdrem/šíf, kramflek, potíž, fórový, ťapka, dušinka, špacír, dareba, marod
 
Slova starého rázu: poněvadž, kantor, šatlava, almara, tépich, humna, honorace, majstrštyk/kasaštyk, lapiduch, ondulace, vandrovat, kredenc, špajz, gróf/grófka
 
Poněmčelá slova: pajnlich (trapný), imrvére, zofort (ihned), šábovat, šacovat, nemít šajn, šaltpáka, šlauch (hadička), šponovat, ajnclík (jednolůžkový pokoj), vercajk, aušus (zmetek), hausnumero
 
Slova pro fajnšmekry: čúlisný (vypočítavý, i když jinde i bdělý), mít abcajg (činnosti bokem), vikslajvant, corso, šamstr, kabrňák, desperát, provinční, vzdorořeči, kromobyčejně, auroela
 
Slova učená: salamandr, kaskáda, kavalérie, feuilleton, valkýra (severská mýtická bojovnice), meandr, fraktál, litera
 
Slova pro znalce: petrachtace (putování bez jídla, peněz, domluveného noclehu), margareta (vzkazovací lístečky), meliorace

Takže zofort opusťte provinční ajnclík a jako kavalír špacírujte pro koriandr a karfiól na jarmark za humny, aby bylo co do kredence ve špajzu..