Webové stránky Vysehradskej.cz, kde se lze prostřednictvím kultivovaného
jazyka dočíst o pro mě velmi milých věcech, jako je pojednání o netradičních detailech lokalit na Vyšehradu, textech Popelky Biliánové, více či méně významných
nebožtících z Vyšehradského hřbitova (kde i já mám uložené své vzdálenější
příbuzné) a podívat se na fotografie, kde jsou i pražské děti ještě bez bot.
Tato fotografie není převzatá z webu Vyšehradskej.cz, ale pochází z rodinného archivu, kdy se jedná o krámek ve Svatoplukově ulici č. 15 v prvorepublikových letech nacházející se přesně střemhlav dolů pod Nuselským mostem (a kluci jsou zde bosí).
Četba Nabokovovy
Lolity, která je často velmi zjednodušeně shrnovaná poukázáním na nevhodnost
orientace hlavních protagonistů, je pak neprávem opomíjen místy jemný a místy
cynický popisný jazyk i smutek a lítost, které knihu s čtivou i zábavnou fascinací prostupují.
Služba Arolsen Archives (https://collections.arolsen-archives.org/en/search/people), kde lze dohledat informace o lidech, kteří emigrovali (a světe div se, mají zde i žádost o azyl podanou mým dědečkem v německém Regensburgu).
A v neposlední řadě mě potěšila rozsáhlá účast na smutné události pohřbu kněze a františkána Františka Pometla neboli Otce Michala v kostele Panny Marie Sněžné, kde panovala pravá duchovní atmosféra i takřka hmatatelný vděk za příležitost potkat v životě tak otevřeného a příjemného člověka, který vůbec nebyl obdařen snadným osudem.
