Pohádka tisící a druhé noci

Další příběh Zeleného džina zavřeného v lahvi: poučný příběh

Zelený džin byl kdysi před dávnými věky přemožen mocným kouzelníkem, zmenšen na velikost piditrpaslíka a uzavřen do lahve. Arabský chlapec pak tuto lahev našel a otevřel. Džin z lahve uprchl, zvětšil se do své původní obrovité postavy a začal chlapce ohrožovat. Ten se však nezalekl a po kratší diskusi džina přesvědčil, že za své osvobození je mu povinen sloužit. Džin se tedy vrátil do lahve, odkud ho chlapec v případě potřeby vypouštěl a používal na své cestě za štěstím jako tajné zbraně proti nepřátelům. Když chlapec svého štěstí dosáhl, džin získal definitivně svobodu a s chlapcem se rozloučil.

Tak si to můžete podrobněji přečíst v pohádkách Tisíce a jedné noci. Pohádkový příběh má ale své málo známé smutné pokračování.

Zatímco chlapec pak šťastně žil až do své smrti, čili slovy Šeherezádinými, do doby, než pro něho přišla rozkoší ničitelka, shromáždění rozlučovatelka, paláců bořitelka a hrobů naplňovačka, se Zeleným džinem to šlo s kopce.
Jeho schopnost zmenšovat se a zalézat do lahví se mu stala osudnou. Jednou totiž vlezl do lahve, ve které byl zbytek alkoholického nápoje. Napil se, alkohol mu zachutnal a od té doby začal vyhledávat pouze lahve s alkoholem. Od vína přecházel raději k tvrdým destilátům, zvětšoval své dávky – zkrátka stával se z něho notorik.

Dělal to rafinovaně. Při své schopnosti být neviditelným skutečně velmi trpělivě čekal, až někdo otevřel lahev s nějakým truňkem a hup, už byl vevnitř. A když se nikdo nedíval, vesele popíjel. Když se nabil dle své libosti, většinou po otevření lahve zase klidně zmizel, aby někde v skrytu vyspával svou opičku.

Možná, že i Vy jste se s džinem-alkoholikem někdy nevědomky setkali. To jsou ty případy, kdy v uschované lahvi s alkoholem výrazně klesne hladina a všichni, kdo k ní měli přístup, se dušují, že si ani necucli. Někdy však setkání s džinem bývá opravdu otřesné. To řádí jako pominutý, jako v dobách své největší předvěké slávy a jako se to stalo nešťastnému smrtelníkovi Václavu Krtičkovi.

To, když stoupala notorickému alkoholikovi džinovi jeho spotřeba alkoholu, začal se ve své zvrhlosti vypravovat přímo do lihovarů a likérek. A jednou se tam úplně zpil do němoty a automatická plnička lahví ho zavřela do lahve s rumem.

Za čas Václav Krtnička oslavoval nějaký přesně neidentifikovatelný svátek se svými kamarády v místní restauraci. Bylo po výplatě a oslava byla v pravdě bohatýrská s mohutnými zpěvy různých prostonárodních písní. Než se kdo nadál, udeřila zavírací hodina.

Sečíst všechny položky a čárky na účtence by byl těžký úkol i pro promovaného matematika, ale plešatý vedoucí to stihl s rychlostí samočinného počítače – o přesnosti raději nemluvě. Krtnička však na nějakou korunu nekoukal. Před odchodem z útulné provozovny do nehostinných prostor staromládenecké garsonky usoudil, že změnu prostředí lépe snese a svoji aklimatizaci si usnadní, zakoupí-li si s sebou ještě lahev rumu. V té nešťastnou náhodou vyspával namazaný džin.

Když nebohý Václav Krtnička vypil ve svém pokojíku sotva polovinu lahve, vyřítil se z ní náhle rozzuřený džin a začal řádit. Z okna vyhodil židli, povalil skříň, převrátil postel a začal rozbíjet stůl. Václav Krtnička se mu v tom snažil zabránit, neznal však zaříkávadlo, které by ho vrátilo zpět do lahve. Začal s džinem zápasit, ale co je síla ubohého smrtelníka proti síle mocného džina. Teprve, když sousedé zavolali VB, džin raději zmizel. Ale chudák Krtnička zmaten zelenou barvou uniformy, začal zápolit i s příslušníkem. Byl však přemožen a odvezen na záchytku.

 

Když pak později zodpovídal otázky stran svého výtržnictví, vyprávěl popravdě tento příběh o Zeleném džinovi. A představte si - nikdo mu nevěřil!

 

Autor: Josef Procházka