Poslední dobou se mi sešlo několik pojednání o zlu a nenávisti. Se smíšenými pocity jsem se dívala na videa o Milgramově experimentu a zhlédla rozhovor Jana Krause s Tomášem Radilem, emeritním profesorem přeživším Osvětim-Březinku a věnujícím se fenoménu nenávisti ve společnosti, a prokládala obé seriálem Dům z karet (House of Cards).
Jak se stavíme k cizí bolesti?
Na tuto otázku odpovídá Milgramův experiment, sledující reakce dobrovolníků, kteří mají povinnost pod odborným dohledem a na cizí zodpovědnost ubližovat druhým lidem. Bohužel více jak 60 procent lidí se nedokáže zachovat správně a vědomě uštědřuje elektrické rány, které mají druhé stimulovat k vyšší koncentraci a paměti. Zní to jako nesmysl, protože nikdo by na tuto učební metodu nepřistoupil, ale jedná se o reálné výsledky šetření, které bylo poprvé provedeno v šedesátých letech na Stanfordské univerzitě a později mnohokrát opakováno s obdobným závěrem.
Odkaz ke sledování videa o původním experimentu: https://www.youtube.com/watch?v=1HcMWlnTtFQ
Tomáš Radil uznává i pozitivní stmelující sílu nenávisti, ale potvrzuje krutou pravdu o periodickém hledání menšiny, která poslouží k destruktivnímu uvolnění frustrací, panujících ve většině. Dům z karet se stává ve světle předchozích jevů jen roztomilou a scénáristicky dobře odvedenou pohádkou o bystrozrakém zlém králi a dlouhé královně na vysokých podpatcích, která stále kontroluje své prvenství v zrcadle.
Tomáš Radil uznává i pozitivní stmelující sílu nenávisti, ale potvrzuje krutou pravdu o periodickém hledání menšiny, která poslouží k destruktivnímu uvolnění frustrací, panujících ve většině. Dům z karet se stává ve světle předchozích jevů jen roztomilou a scénáristicky dobře odvedenou pohádkou o bystrozrakém zlém králi a dlouhé královně na vysokých podpatcích, která stále kontroluje své prvenství v zrcadle.
A jaká je síla kolegiality v běžném životě?
Vybavují se mi některé nepříjemné situace, které jsem zažila v bývalém zaměstnání a nerozumím motivu jejich vzniku ani tolerování ostatními. Většinou byly spojené se záměrným nepředáváním informací, neopodstatněnou kritikou doprovázenou křikem a vynucováním práce dlouho nad rámec pracovní doby. Uvedu ale jiný malý příběh, který jsem zaznamenala a který neměl nic společného s vedením společnosti:
Tři kolegyně se velmi spřátelily a trávily čas pospolu i po pracovní době. Později dvě z nich náhle zanevřely na třetí, která se je údajně snažila pracovně zdiskreditovat. Vyjadřovaly se o ní nadále už jen zle, poukazovaly na její časté absence, kdy navštěvovala lékaře (prodělala potrat a nyní znovu usilovala o otěhotnění) a referovaly o jejích pracovních nedostatcích, které byly patrně i reálné. Kolegyně posléze zůstala delší dobu v pracovní neschopnosti, ze které plynule nastoupila na mateřskou dovolenou.
O několik měsíců později přistoupilo vedení k prodlužování pracovních smluv, neboť byly z drtivé většiny uzavírány na dobu určitou. Všem matkám pobývajícím v té době na mateřské dovolené bylo prodloužení schváleno s výjimkou oné třetí kolegyně. Bývalé kamarádky totiž začaly opakovaně upozorňovat, povahou velmi opatrného, ředitele, že by v budoucnu mohly vyvstat problémy s odůvodněním prodloužení smlouvy dlouhodobě nepřítomné pracovnici při případném personálním auditu. Netřeba sdělovat, že se nejednalo o obavy o zaměstnavatelovu pověst, ale čistě o zlou vůli. Ve výsledku pak skutečně docílily svého, tj. neprodloužení smlouvy kolegyni, kterou řadu měsíců neviděly a do budoucna vidět ani neměly.
Na závěr je asi nejlepší poslechnout si krásnou a posilující píseň Správný slovo od Spirituál kvintetu...
Žádné komentáře:
Okomentovat