(Skoro) nejlepší báseň

Uvedu sem krásnou báseň If (Když) sepsanou Rudyardem Kiplingem roku 1895, poprvé byla vydána ve sbírce Rewards and Fairies v roce 1910. Pravděpodobně nezdařilejší česká verze byla publikována ve sbírce Písně mužů v překladu Otokara Fischera roku 1946. Je to velmi krásně a poctivě napsané.

K této básni jsem se dostala skutečně zvláštní cestou, četla jsem o ní v knížce Bridget Jonesová - S rozumem v koncích (a pak, že se z odlehčených knih nic nenaučí). Narážky na ni se opakovaly v části věnované Bridgetině pobytu v thajském vězení coby její záchranné krédo:

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen sám, že nejsi bezhlavý..

"Ach bože můj, Ach BOŽE MŮJ. Popravuje se v Thajsku pořád stětím?...
Nesmím věšet hlavu. Musím na to přestat myslet. Asi si přečtu báseň, ale pokusím se přeskočit první dva verše.."*

Jsem za setkání s touto básní velmi vděčná, jen je škoda toho zdržení, kdy mě dlouho míjela, ani ve škole jsem o ní neslyšela. Moc hezké je také pustit si video s anglickým přednesem Michaela Canea či lidsky psychologickým rozborem Vladimíra Smékala.

Když... v překladu Otokara Fischera

 

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

 

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

 

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!",

 

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!",
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi -
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!

If...
 

If you can keep your head when all about you
Are losing theirs and blaming it on you;
If you can trust yourself when all men doubt you,
But make allowance for their doubting too:
If you can wait and not be tired by waiting,
Or being lied about, don't deal in lies,
Or being hated don't give way to hating,
And yet don't look too good, nor talk too wise;

 

If you can dream–and not make dreams your master;
If you can think–and not make thoughts your aim,
If you can meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same:
If you can bear to hear the truth you've spoken
Twisted by knaves to make a trap for fools,
Or watch the things you gave your life to, broken,
And stoop and build 'em up with worn-out tools;

 

If you can make one heap of all your winnings
And risk it on one turn of pitch-and-toss,
And lose, and start again at your beginnings
And never breathe a word about your loss:
If you can force your heart and nerve and sinew
To serve your turn long after they are gone,
And so hold on when there is nothing in you
Except the Will which says to them: 'Hold on!'
 

If you can talk with crowds and keep your virtue,
Or walk with Kings–nor lose the common touch,
If neither foes nor loving friends can hurt you,
If all men count with you, but none too much:
If you can fill the unforgiving minute
With sixty seconds' worth of distance run,
Yours is the Earth and everything that's in it,
And–which is more–you'll be a Man, my son!

* Fieldingová, Helen: Bridget Jonesová - S rozumem v koncích, Aurora, Praha 2001, s. 215, 217