Vše má svůj čas

Uvádím známou a krásnou biblickou báseň z Knihy Kazatel. Rozpomněla jsem se na ni v souvislosti s (zase) četbou knihy Roberta Fulghuma, který ji vložil do části věnované (jak jinak než) pohřebním rituálům. Škoda, že se málokdy objeví v jiném (čti nekrematorijním) spojení.
 

Vše má svůj čas

 

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat,čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat, čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.

 Přikládám i v angličtině:

 

A Time for Everything

There is a time for everything,

and a season for every activity under the heavens:

a time to be born and a time to die,
a time to plant and a time to uproot,

a time to kill and a time to heal,
a time to tear down and a time to build,
a time to weep and a time to laugh,
a time to mourn and a time to dance,
a time to scatter stones and a time to gather them,
a time to embrace and a time to refrain from embracing,
a time to search and a time to give up,
a time to keep and a time to throw away,
a time to tear and a time to mend,
a time to be silent and a time to speak,
a time to love and a time to hate,
a time for war and a time for peace.