Sněženka od J. V. Sládka Pamatuji si, jak jsem byla kdysi překvapená (ne tedy do té míry, aby mě to donutilo číst), jak se Sládek obecné (mé) představě o básníkovi vymykal.
Žil dva roky v Americe, krátce po občanské válce, kde se živil kromě občasných učitelských vstupů (ty v životopisech vyznívají lépe) převážně jako námezdní dělník na stavbě železnice. Na rozdíl od později příchozího a nesporně blahobytněji pobývajícího Dvořáka ho nikdo o návštěvu pokorně neprosil, stop zanechal pramálo a jeho jméno se po novém kontinentu nešířilo. Nemusel však pro inspiraci k vyjádření barvitosti země odbíhat z newyorské ředitelny za studiem černošských a indiánských písní, měl dostatek podnětů od ostatních dělníků na stavbě (inu, při rytmických písních to jde s nářadím hned lépe) a angličtinu s ohledem na následné překlady Shakespeara, které vždy důkladně o nemálo veršů přesahují originál (ostatně dramatik prý sepsal Hamleta na zakázku v hrozném frmolu za 14 dní), poznal více než důkladně.
V Čechách, kde se podvakráte oženil a vpravil se tak do konformnějšího
způsobu života, se stal překladatelem s pověstí výjimečného polyglota,
kromě Shakespearových děl zprostředkoval rakousko-uherským občanům také
indiánský epos Píseň o
Hiawathě Henryho Logefellowa a nehrozil se ani dánských či
dokonce maďarských textů. Navzdory
zdravotním problémům podnikl v roce 1878 výpravu do Dánska, Norska a Švédska.
Byl nadšeným průkopnickým fotografem, který publikoval i odborné texty a ochotně
zaučoval další zájemce o obor…
A
v tomto bodě popis raději ukončím, nechci zde uvádět záležitosti typu
členství ve spolcích, vydávání periodik, občanského života, smrti apod. z
důvodu fádnosti a tuctovosti. Kolem a kolem si J. V. Sládek jistě zaslouží
větší kus pozornosti, než mu bývá přidělován, a nebylo by vůči němu spravedlivé
chápat jej pouze jako sentimentálního autora vlasteneckých a přírodomilných veršů.
Sněženka J. V. Sládka:
Na lesní mýti u závěje sněžné,
kam ještě buk své holé větve chýlí,
z žlutého mechu rosteš, kvítku bílý,
s korunkou perlí na hlavince něžné.
Tvůj každý lístek ve větru se chvěje,
jenž huče táhne z hlubokosti hvozdů; -
ty nedbáš ho, - ty nasloucháš jen drozdu,
jak blízko tebe první trylek pěje.
Tak ztracena tu dlíš ve svoje snění
o slunci, pohodě a jaru zlatém,
jež celou zem pokryje květným šatem
- a tebe, zvadlou, skryje pod zelení.
Však máš svůj den! - a zapomínáš sebe;
být jiným poslem jara tobě stačí. -
Tak čekáš těch, kdo k životu se tlačí,
a hledíc v zem - nad nimi tušíš nebe.
A nyní tedy přichází na přetřes druhá, dýchavičně dohledená, Sněženka od lorda Alfreda Tennysona. Český překlad jsem neobjevila a bojím se, že přeložit báseň mnou, tj. bez rýmů, není k autorovi příliš šetrné, nehledě k tomu, že text je vcelku předvídatelný - únor, první, zima atp., takže přikládám v původním znění. To se zdá na profesionálně romantického autora, vyslouživšího si za krasomluvu šlechtický titul, nečekaně střízlivé.
Sněženka A. L. Tennysona:
Many, many welcomes,
February fair-maid,
Ever as of old time,
Solitary firstling,
Coming in the cold time,
Prophet of the gay time,
Prophet of the May time,
Prophet of the roses,
Many, many welcomes,
February fair-maid!
Obrázek k nahlédnutí: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Lady_of_Shalott_(painting)
Žádné komentáře:
Okomentovat